Je to celkem nedávno, co jsme se stěhovali z jednoho bytu do druhého, a ještě donedávna jsem si říkala, že teď žádné stěhování v následujících několika letech prostě nepřichází v úvahu! Protože absolvovat znovu veškeré balení, chystání, třídění, krabicování,… No to prostě ne…
Ale to jsem ještě nevěděla, co mě bude čekat teď… Vyměnila jsem krabice za kufry. Sbalit dva dospělé a jedno batole do 3 velkých kufrů, 3 příručních zavazadel a 3 mini tašek na klín. Když člověk přihodí veškerou elektroniku, co s sebou bere, tak má rázem mínus jedno celé příruční zavazadlo… Léky, půlka velkého loďáku,… No, kam se na tohle všechno hrabe stěhování v rámci jednoho státu nebo jednoho města.
S přípravami jsme nikterak neotáleli, jakmile jsme měli potřebné informace, začali jsme si hledat ubytování. Zvolili jsme v USA velmi oblíbenou formu Airbnb a prozatím jsme velmi spokojeni. Mezitím, co já hledala ubytování tak, abychom se cenově vešli, tak geotáta vyplňoval nespočetné množství formulářů, žádostí o víza, zprávy od lékaře,…
Čas ubíhal jako voda a ubytování stále nikde, většinou vážně kvůli ceně. A jednoho dne, asi 3 měsíce před odjezdem, jsme ubytování našli! Volejme sláva! Povedlo se… Úlevný pocit, že máme kde být, se dostavil rychle. A teď ty letenky. Opět parketa geotáty. Slovo dalo slovu, prozkoumali jsme společně termíny a je to… Koupení letenek byla taky chvilka. A přitom tak zlomový bod, protože se cesta stává najednou více a více reálnou a zavazující.
Samostatnou kapitolou bylo objednání se k lékařům. Veškeré preventivní prohlídky, zkontrolovat očkovací průkaz, nechat si napsat zásobu léků, které budou třeba,… S tím souvisí i objednání léků, které povezeme s sebou. Vzhledem k tomu, že jedeme s malým geomimčem, tak bylo třeba nakoupit hlavně jeho léky, na které je zvyklý. Ať už se jednalo o Panadol, Nurofen, Viburcol, Biogaiu,… Důležité je si zkontrolovat své očkování, aby nějaké nepropadlo, případně se poradit s očkovacím centrem, co je třeba do cílové destinace proočkovat.
Zajít se vyfotit a mít oficiální fotografie. Doporučuji do USA bez modrého pozadí, protože to na Americké ambasádě nechtěli uznat. A fotografii všech členů, kteří jedou. Původně jsme mysleli, že pro Geomimi nebude potřeba, protože pas už měl vyřízený, ale chyba, na ambasádě byly potřeba.
Protože se rádi pohybujeme po různých místech a často nás k tomu motivují hlavně kešky, tak jsme věděli, že nás nemine mezinárodní řidičák. To ovšem bylo velmi jednoduché. Vyplněný formulář + městský úřad + domluvené hodiny a je to. Už ho držíme v ruce!
Mimo to bylo důležité sehnat si pojištění. A to jako fakt kvalitní pojištění, protože zdravotní systém tady funguje jinak. Prošli jsme několik pojišťoven, několik nabídek na internetu a věnovali tomu opravdu hodně času, než jsme si vybrali naše prémiové pojištění od Kooperativy. Ale o tom ještě později…
Další kapitolou jsou banky. Jak jsme odpozorovali, budeme nutně potřebovat kreditní kartu. A zajistit americký účet. Geotáta se dlouho díval po okolních bankách, která co nabízí, ale nakonec jsme si zajistili kreditní kartu i Fio banky. A dolarový účet nám poskytla moje domácí banka AirBank. Samozřejmě, volba je na každém individuálně, my jsme to zvolili takto. Nějakou dobu jsme zvažovali i pořízení amerického účtu, ale to můžete vyřídit až v USA na místě. A to chvíli trvá. Na placení kartou na místě jsme využili Revolut, protože s ním máme velmi dobré zkušenosti a v zahraničí funguje skvěle.
Tak jsme se postupně snažili připravovat, co všechno se nám bude hodit…. A zdálo se, že to možná nebude tak zlé, ale chyba lávky… Bylo to šílené…
Nejtěžší bylo loučení s rodinou a našimi kamarády. Protože hrajeme Geocaching, plánovali jsme se potkat s naší geokomunitou, abychom se pořádně rozloučili. Naše rodina je rozlétaná po velké části republiky, tak jsme jezdili, co to jen šlo, aby si všichni naše geomimi (i nás, samozřejmě) užili. No a hlavně jsme se loučili s dvěma syny, které má geotáta z prvního manželství a s námi jet bohužel nemohli. To bylo nejtěžší ze všeho. Ale i tak jsme se snažili, abychom jim byli nablízku. Připravili jsme velkou truhlu pokladů a na každý měsíc jim připravili nějaký úkol, taky tam jsou dárky na narozeniny a tak. Aby jim nebylo smutno. Domluvili jsme si pravidelné volání a jsem na ně moc pyšná, jak krásně to zvládají!
Schválně jsme dlouho dopředu plánovali rozloučení s rodinou a kamarády. Záměrně jsme vynechávali co nejvíce poslední dva týdny s myšlenkou, že asi se to stejně zvrhne, ale ať máme na ty dva týdny klid pro balení. No, samozřejmě se to zvrhlo… Ještě zajet tam, rozloučit se s tím či oným, odvézt něco jiného jinam,…
Letěli jsme v pátek a já s hrůzou zjistila, že v pondělí nemám nachystané vůbec nic a do toho ještě zakonzervovat byt tak, abychom mohli odjet. Tím myslím třeba vyčistit kuchyň, aby tam zůstaly jen dlouhotrvající potraviny, nachystat ručníky, kdyby tam chtěl někdo z rodiny přespat, vyčistit sušičku s pračkou, aby jakkoliv odpady nezaváněly,… Hromada věcí, které se zdají nepodstatné, ale když jede člověk na tak dlouho pryč, rád by je měl všechny v pořádku.
Nesmírnou úlevou nám bylo, když dojela babička, která si vzala naše geomiminko a jezdila s ním na celodenní výlety a najednou byly dva celé dny na dodělání. Honem dát všechny pračky, sušičky, poskládat prádlo,… Hromada věcí… Ale kufry stále prázdné.
Mám ze všeho jedno velké poučení: na sbalení (obzvlášť, pokud máte na noze dítě) si nechávat alespoň 3x tolik času, než si člověk myslí, že bude potřebovat.
Poslední dny byly hektické a v podstatě se daly přirovnat k heroickému výkonu, protože jsme se sbalili! Neuvěřitelné… Všichni jsme měli jazyk na vestě. Poslední hodiny byly neuvěřitelně vyčerpávající… Sbalili jsme kufr, převážili a měl o 4 kg víc, než měl. Snažila jsem se mít v balení systém, abychom měli vše rozdělené tematicky. To nevyšlo… Tak jinak… Každý kufr pro sebe. Zase neseděla váha… No, tak už to tam prostě nějak naházet a zavřít a splnit váhový limit…
Nakonec jsme samozřejmě odjeli, díky rodinné pomoci je byt vyklizený, čistý, kamerově zabezpečený a my jsme sbalení a odjíždíme. Nespočet nervů v kýblu a jak jsem si myslela, že v letadle budu smutnit, že se mi bude chtít plakat, tak ono ne… (Ne proto, že by se mi nestýskalo… ale vyčerpání bylo tak silné, že když usnulo naše geomimi na klíně, chvíli jsem jen tupě zírala do prázdna a ani nevím jak, ale usnula jsem taky). Hlavní smutek a kolaps jsem si vybrala u balení. V tom šíleném stresovém vypětí, co tedy vzít, nebo nevzít, kufry jsou moc těžké, takže co zůstává doma… Tak v tom už psychika zahlásila stop… Ale někdy je fajn se vybrečet, nechat se obejmout a nebát se říci si o pomoc. Je to pro nás velká životní změna a není samozřejmostí to všechno zvládat s úsměvem na rtech. Takže děkuji všem, kteří mi moc pomohli a doporučuji, nechat si na sbalení opravdu hodně času. Při tak dlouhé cestě pryč se hodně věci nashromáždí na poslední chvíli.
Ono je nejsmutnější, že nakonec toho v těch kufrech zase tolik nebylo… Ale bez pomoci okolí by v nich nebylo vůbec nic.
Co jsme s sebou balili?
- Doklady
- peníze (je dobré mít s sebou nějakou hotovost v měně cílové destinace)
- pojištění
- mezinárodní řidičák
- pas, občanský průkaz, originální řidičský průkaz
- víza
- formuláře
- Další
- hračky
- oblíbený plyšáček (pro nás je to medvídkem Lukášek, který vydává bílý šum)
- deka do letadla (v dlouhých letech většinou dostanete, ale já byla ráda, že mělo geomimi svou – mazlivou, která se dá vložit do plyšáčka – sovička)
- sluneční brýle
- jídlo – jen pro miminko, jinak jsou na to přísné podmínky, i na alkohol, který je do USA omezen. Pro geomimi jsem balila jedno balení UM, a další do letadla. Nějaké kapsičky, na které byl zvyklý a stejně tak nějaké tyčinky atp.
- Oblečení
- není jej třeba hodně, protože je možné při tak dlouhodobém pobytu dokoupit na místě
- u miminka z toho zase rychle vyroste, takže toho taky třeba není hodně
- a u oblečení záleží na destinaci
- spodní prádlo, ponožky, tílka, kraťasy, jeansy, legíny, mikiny, svetříky, oblek, nějaké šaty, boty, sandály, trička, sofshellové bundy,…
- Léky a kosmetika
- určitě veškeré léky, které vám předepisuje lékař
- léky proti bolesti, dezinfekce, náplasti, obvazy, léky pro miminko (Biogaia, Paralen, Nurofen,…) velmi individuální, záleží, co používáte doma. My si chtěli vzít léky z ČR a jsem za to zpětně velmi ráda, protože je to v Kalifornii velmi drahé.
- co se kosmetiky týče, většina je dostupná i zde, ale například jsem zde nenašla kartáček na zuby na osmičky. Rovněž doporučuji si kosmetiku dovézt, pokud nemáte oblíbenou Americkou značku. Například řasenka, která v ČR stojí 80 Kč, tak tady je to cca 180 Kč.
Co bych udělala lépe?
Hromadu věcí… Ale hlavně, bych si to lépe rozfázovala… Člověk se snaží plánovat a mít time management, ale praxe někdy selhává, obzvlášť, když se geomimi rozhodne, že prostě nemá svůj den…
6 měsíců před odletem – vybrání ubytování, objednání letenek
5 měsíců před odletem – potřebná byrokracie – víza, dokumenty, banky, pojištění, mezinárodní řidičáky,…
4 měsíce před odletem – tvorba seznamu věcí, co jsou potřeba, včetně seznamů léků, které je třeba objednat a vyzvednout u lékaře
3 měsíce před odletem – návštěva lékařů + objednání léků a dovyřizování potřebné byrokracie
2 měsíce před odletem – začít připravovat rozlučky s rodinou a kamarády + připravovat hromádky na balení
4 týdny před odletem – loučení s rodinou a kamarády
3 týdny před odletem – loučení s rodinou a kamarády + donakupování potřebných věcí a „zakonzervování“ domova
2 týdny před odletem – balení
1 týden před odletem – rezerva
Zní to velmi roztahaně, ale je to jen rámcový návrh, protože když se člověk nebalí jen sám za sebe, ale i za rodinu, tak je třeba myslet na hromadu dalších věcí. A tak je fajn mít nechanou velkou časovou rezervu. A hlavně, nechejte si čas na sebe. Protože relax je důležitý.