Tak jsme dojeli do Kanady, konkrétně do Vancouveru.
Jet do Kanady byl můj velký sen. A jak už to tak bývá, člověk dostává obavy, aby pak náhodou nepřišlo zklamání. Ale za mě se tak určitě nestalo. Kanada předčila mé očekávání.
Vždy jsem si ji představovala jako čistou, svobodnou zemi s podobným smýšlením jako je to naše evropské. Ale že tam na místě budou až tak moc milí lidé, to jsem opravdu nečekala.
Všichni k nám byli velmi laskaví a ohleduplní. Když nás viděli s dítětem, tak ho hned zdravili, říkali nám, jak je syn roztomilý, povídali si s ním,… A snad v každé restauraci měli připravené židličky pro děti. Většinou jsme k tomu dostali rovnou i dětské menu, které pravidelně doplňovaly nějaké pastelky, nebo voskovky. Bohužel jsme moc nenarazili na dětské koutky. Když náš malý miláček někde vyváděl, plakal nebo prostě ho chytli všichni rarášci, tak se na nás lidé usmívali a spíše než aby se na nás dívali odsuzujícím pohledem, tak se nám snažili pomoct, nebo vyjádřili své pochopení.
Mnohdy se mi bohužel v našich domácích končinách stává, že se na nás lidé dívají s jistým odsouzením v očích a někdy jim skoro jde číst myšlenky „proč tomu dítěti nedá na zadek?!“. Tak tady se na nás tak nikdo nedíval. A to byl krásny pocit. Snažíme se k našemu geomimču chovat láskyplně a trpělivě. I když je to někdy pěkně náročné a on pokouší, co všechno ti rodiče vydrží 🙂
A jak to v Kanadě probíhalo?
Přílet
Doletěli jsme v dopoledních hodinách, snaha byla, ale vzhledem k časovému posunu o 9 hodin šlo naše geomimi spinkat na svůj odpolední spánek místo nočního. Bohužel už byl při přistání tak unavený, že příletová kontrola už byla za jeho slz, ale v kočárku na letišti se mu taky usnout nepodařilo… Ale sláva! Usnul v autě. A podařilo se jeho spánky celkem hladce přejít. A za mě mám dojem, že zvládl časový posun nejlépe z nás všech.
Očekávali jsme, že budeme v Kanadě dost jezdit a tak jsme se rozhodli půjčit si auto. Zvolili jsme formu skrze TURO, kdy si půjčujete auta od ostatních lidí. A musíme říct, že vše tady probíhalo na výbornou. A my se mohli pár hodin po příjezdu vydat na cestu. Předcházelo tomu v Česku samozřejmě vyřízení mezinárodního řidičského průkazu. A tak jsme se vydali cestou necestou po Kanadě.
Lokalita
Našim cílem bylo město Vancouver. Ale úplně v centru města jsme bydlet nechtěli, po průzkumu okolí jsme si dopředu našli malebné městečko White Rock. To nás naprosto okouzlilo. Je to téměř předměstí u Vancouveru, které leží na pobřeží oceánu s velmi krásnými čistými plážemi. Po pláži vede promenáda, kde míjíte nejrůznější restaurace a podél vede železniční trať, na které můžete potkat velmi dlouhé nákladní vlaky, my napočítali jeden se 128 vagóny a k tomu 5 lokomotiv. Postupně takhle můžete dojít na nejdelší Kanadské molo. Když jsme se po něm procházeli, na jeho konci jsme ve vodě viděli lachtana (to bylo tedy poprvé, co jsem jej spatřila ve volné přírodě).
Ubytování
To jsme zvolili formou Airbnb a opět to předčilo naše očekávání. Měli jsme pro sebe většinu spodního patra krásného domu, se samostatným vchodem, terasou na které se skvěle dal zaparkovat kočárek. Obrovský společný prostor obýváku a kuchyně s navazující ložnicí, vlastní koupelnou a pračkou se sušičkou. Což jsme vzhledem k tomu, jakou má naše geomimi spotřebu prádla, ocenili. Protože na dobu cca 9 měsíců jsou na sbalení 3 velké kufry opravdu málo a tak jsme s sebou tolik oblečení nebrali a očekáváme, že si v Americe další dokoupíme. Aspoň z toho bude suvenýr, který si pak pošleme domů balíkem.
Stravování
Naší velmi milé ubytovatelky jsme se ptali na doporučení místní speciality, případně dobré lokální restaurace. Jako specialitu nám doporučila Fish and chips, čemuž jsme se nebránili, neboť dát si toto jídlo z čerstvé rybičky z oceánu se nám zamlouvalo. A nelitovali jsme. Za celou dobu jsme si jej dali ještě asi 2x a aspoň jsme mohli adekvátně porovnávat.
Naše malé geomimčo bohužel není moc velký jedlík a dostat do něho nějaké jídlo byl souboj. Ale vystačil si vždycky s částí jídla od rodičů, nakoupili jsme nějaké kapsičky v místních obchodech a hodně ovoce a papriku, tu má opravdu naše geomimi rádo.
Hodně se v Kanadě soustředili na lokální a organické suroviny, takže to byl pro mě ráj. A měla jsem z toho velkou radost a nebála se takové jídlo dát i našemu geomiminku.
V pozvolném ranním tempu jsme vycítili, že je zde vcelku častý model snídaňových barů, které jsou spíše i na dopolední brunche, protože velikosti snídaní odpovídaly obědům. A můžu říct, že dát si tady v místním řetězci borůvkové lívance s javorovým sirupem bylo naprosto dokonalé.
Jako správní Češi máme rádi s mým geomužem pivo. (Trochu stereotypní přístup). A tak jsme vyhledávali, zda by bylo možné někde v Kanadě požít nějaký dobrý pivní mok. A ono se nám to poštěstilo. Zjistili jsme, že je zde vcelku dost malých pivovarů. A hurá, nebylo to vůbec špatné! Jen jsou zde preferovanější jiné typy piva, jako jsou IPA a APA, na rozdíl od našich klasických plzeňských ležáků.
V jednom večeru se nám už nikam moc nechtělo a tak jsme vyzkoušeli rozvoz jídla, který fungoval velmi svižně a kvalitně. Placení přes internet, dovoz během 30 minut se vším všudy. A výborná večere byla na stole.
Placení
Celou dobu jsme se obešli bez výběru z bankomatů. Všude se dalo platit kartou. Popravdě, když jsem při placení hlásila, že budu platit kartou, dívali se na mě mírně překvapeně, proč jim to vlastně říkám.
Cesty a řízení
Čekali jsme, že se setkáme s rozdílným přístupem k ježdění. Ale kupodivu to tak zlé nebylo. Nešetří se tady nikterak troubením. A v oblasti, kde jsme bydleli jsme potkávali neuvěřitelně velká osobní auta, opravdu bylo někdy na pováženou, zda se jednalo ještě o osobák, náklaďák nebo nějaký monster truck. Neuvěřitelné. Ale proti gustu… 🙂
V BC (Britské Kolumbii) používají km/h a vzdálenosti uvádějí v km stejně tak, jako to máme my. Což byla úleva. Určitě vás tady můžou zaujmout i SPZ, které má každý stát v Kanadě jiné. Britská Kolumbie má na každé SPZ napsáno „Beautiful British Columbia“.
Tankování probíhá velmi bezkontaktně. V podstatě je vše možné vyřešit přímo u stojanu.
Velmi rozdílné jsou pro nás křižovatky… Semafory nenajdeme na začátku křižovatky, jako to máme u nás, ale až na druhé straně. Přišli jsme tomu na chuť v tom slova smyslu, že si nemusíte lámat krk a dívat se, jestli už máte zelenou. Jen je třeba na to myslet a nejezdit až pod světla, ale zůstat stát dle namalovaných čar a stihnout dobrzdit. První dojmy byly velmi rozpačité, protože najednou vidíte blikající zelenou a auta, která odbočují doprava a to i když jim svítí červená. Ale poučili jsme se, že tady je to v pořádku, pokud to doplňující cedule u křižovatky nevylučuje. Stejně tak je zde jiný přístup k stopkám, na některých, které mají příslušné opatření, jede první ten, který na stopce první zastavil. Nepraktikuje se zde přednost zprava. Když jsme se měli poprvé vydat na takovéto stopce jako první, i když bychom v ČR jeli vlastně až jako poslední, byli jsme ve velkých rozpacích, ale ostatní řidiči nám dali prostor a opravdu jsme jet měli.
Tipy na výlety
Velmi příjemně se z White Rocku dá dostat i k trajektu, který vás zaveze do hlavního města Britské Kolumbie – Viktorie. Příjezd na trajekt byl hladký, dopředu jsme si na internetu zakoupili lístky, které stačilo ukázat v mobilu a kontrola si jej načetla. Dlouho jsme zvažovali, zda jet s autem, nebo bez, ale zpětné jsme rádi, že jsme zvolili auto. Protože jsme si tak mohli projet velkou část ostrova s městem Viktorie. A stálo to za to. Nádherné výhledy a krásná krajina. Přijeli jsme v doporučeném čase cca hodinu před odjezdem trajektu. Čekání na místě nám zpříjemnila místní tržnice, kde jsme si dali čerstvé ranní překapávané kafe a k tomu sušenku. To si naše geomimi velmi rychle oblíbilo. Společně s muffiny. Hlavně ty, ve kterých byly lokální borůvky. Cesta na trajektu trvala cca hodinu a půl a zvládli jsme i převézt auto. Kočárek jsme celou dobu ponechávali v autě a naše geomimi objevovalo celý trajekt. Vřele doporučuji vzít si mikiny, protože i když při čekání na trajekt je neuvěřitelné vedro, jakmile se vydá přes vody oceánu mořský vánek je vcelku chladný. Na místě jsme navštívili restauraci, která se věnuje vaření právě z lokálních surovin. Příjemné osvěžení nás čekalo v Sea cideru, který se, jak už z názvu vyplývá, věnuje výrobě ciderů. Viktorie je krásné historické město, ale věřím, že je takovou zvláštností hlavně pro lidi z moderních měst, které nemají tak hluboké historické ukotvení, jako to mají často města v České republice. Cestou zpátky jsme na lodi objevili i dětské koutky, kde se naše geomiminko hodně vyřádilo.
Protože jsme nadšenými hráči Geocachingu, nemohli jsme si odpustit návštěvu tohoto parku se sérií keší cestou. Ale samotný park by nás nadchl v každém případě. Byla to ideální procházka na spánek našeho geomiminka. Je zde několik stezek. Z toho jedna je vyloženě dřevěná, po které se s kočárkem dá bez jakýchkoliv problémů jet. Ale my se vydali na celý okruh, který měl cca kolem 4 km po hliněné cestičce a s naším kočárkem úplně v pohodě. Máme velká zadní kola a malý jezdí ve sportovní úpravě, takže s naprostým přehledem šla celá trasa projet. A jakmile se naše malé geomimi probudilo, tak je hned u hlavní budovy dětské hřiště.
Jaké by to bylo být na jednom z těch vrcholků, které se tyčí nad Vancouverem? Tak přesně to jsme chtěli zjistit, ale jak na to jít, když máme geomimi? No, lanovkou! Paráda, tady jsme se nepletli. Celý den jsme si vyčlenili na výlet na Grouse mountain. Ale není to tak, že by člověk jen vyjel nahoru velkou kabinovou lanovkou, nahoře se rozhlédl a jel dolů.. To ne… Je tam bohatý program. Cena jízdenky nás velmi překvapila, ale pak jsme pochopili čím to je a to právě bohatým programem, který areál nabízí.
Po vyjetí nahoru jsme hledali ještě jednu lanovku, která má navazovat. Našli jsme, ale na místě nám oznámili, že na sedačkovou lanovku můžou až děti od 1m. Což bohužel naše geomimi není. Ani v nosítku nám to nedovolili. Byť jsme měli tuto lanovku v ceně. Tak jsme se s geomužem rozdělili. Chtěl jít s mimčem nahoru sám pěšky, ale bohužel cestu moc nedoporučovali. Tak zůstali s geomimčem v areálu po vyjetí první lanovky. Ale nenudili se. Vydali se podívat na medvědy, kteří tam mají krásně velký výběh. Taky se zde konala dřevorubecká show. A já jsem mezitím vyjela vyfotit výhledy nahoře, které byly okouzlující. Bohužel lanovka jezdila neuvěřitelně pomalu, ale stálo to za to. Společně jsme se pak podívali i na dravce v letu a pak už jsme jeli zpátky lanovkou dolů.
Celkové dojmy
V celém širokém měřítku jsem byla z Kanady a konkrétě BC velmi nadšená! Země byla velmi čistá, pláže také, hodně se zde dbalo na recyklaci, využití lokálních zdrojů. Je pravda, že se zde moc neřeší spotřeba u aut, protože nafta/benzín jsou zde v porovnání k příjmům opravdu levné. Ale byť jsme strávili i ve Vancouveru hodně času, pořád na nás působil velmi čistě. Nádherně strávený čas je v parku, který je takovým samotným poloostrovem nad velmi moderní a mrakodrapovou částí Vancouveru. Tvoří tak krásný kontrast a zároveň krásné souznění moderny a přírody.
Měla jsem respekt z angličtiny, ale všichni byli velmi vstřícní a milí. Angličtina působila velmi čistě a bylo jí dobře rozumět.
Velmi příjemné bylo, že na většině veřejných míst byly zdroje pitné vody a my si tak mohli nabírat vodu s sebou.
Bylo to dokonalé, překrásné a mně se splnil velký sen. Byla jsem v Kanadě. A poznala jsem trochu jinou její část, než jsem si jí představovala (jako zasněženou krajinu, s jezery a horami) – byli jsme v jiné části a místo zasněžených smrčků jsme měli před oknem palmy. A musím říct, že i když to bylo jiné, bylo to krásné. A jsem za to moc vděčná a šťastná a vřele doporučuji k návštěvě.
zdroj fotografií ke článku je od autorky: geomama.cz